„Tak běž! Udělej další krok, není se čeho bát!“…. říká ego
Srdce mlčí
„Budou zklamaní, když jim nevyjdeš vstříct! Co si o tobě budou myslet ?!“ … křičí ego
Srdce mlčí
„Proč pořád stojíš… na co čekáš? Vždycky si byla tak odvážná. Vechno si ustála. Jsi silná! Proč mě neposloucháš? Proč stojíš? Proč stojíš? Proč čekáš?“ „Jsi srab!“... říká ego
Srdce mlčí
Je ticho. Dýcháš, stojíš a trpělivě čekáš. Dlouho čekáš, což je neobvyklé a trochu divné. Kolem tebe je pohyb. Ty stále stojíš. Máš plnou pozornost dovnitř. Čekáš. Netlačíš na sebe a možná poprvé si naplno dovoluješ nechtít špetku výkonu.
„ Potřebuješ ještě čas, nejsi ještě připraven/a vykročit. Ještě je tam strach a tlak, dělat to pro druhé“ … říká srdce
Ego mlčí
„Cítíš to bezpečí uvnitř sebe? Cítíš chuť udělat další krok? Možná to není tak rychle, jak by sis přál/a“… říká srdce
Ego mlčí
„Umíš se ochránit. Nikoho k tomu nepotřebuješ. Máš mě. Pořád u sebe.“ ... říká srdce
Díváš se před sebe do očí druhého, který na tebe čeká a možná od tebe něco chce. Bez pocitu tlaku, strachu, studu zvedáš nohu a přibližuješ se. O krok blíž. Blíž k sobě – v respektu k vlastnímu tempu. Blíž k druhému – v soucitu a lásce.
Teprve když jsme u sebe, bez ega a tlaku na výkon. Teprve tam můžeme najít skutečné hranice, které mnohdy nemají s těmi, které ukazujeme navenek nic společného. Hranice, které nám ukazuje srdce, které mnohdy neumíme vyslechnout, protože nás nikdo neučil tenhle hlas poslouchat. Srdce je tím opravdovým semaforem na cestě k hranicím. Chce to vyjít ven z kolotoče, ve kterém se točíme. Vykročit do klidu, ticha. Směrem k odvaze k vlastní skutečné autenticitě a skutečné realitě.