Starší syn se pomalu, ale jistě díky socializaci se staršími spolužáky, filmům, jízdám v autobuse, posloucháním pana prezidenta , cizích lidí a občas i vlastní rodiny obohacuje o nevalně znějící slova, která patří ke slovům sprostým až vulgárním, aneb stojí to občas za hovno, v té mluvě jeho.
Jako „správní“ rodičové máme na mluvení sprostých slov pravidlo. Za každé sprosté slovo – 10 kliků (syn), 10dřepů (dcera). Přijde nám to jako dobrý způsob, jak své dítě fyzicky zocelit, posílit a umravnit zároveň. A jakožto zcela obyčejně normální rodič, který má jen jedny nervy, občas prostě i ze mě to sprosté slovo vyleze.
Nedávno jsem byla vytočená „doběla“ po jednom pracovním telefonu a po tom, co jsem své srdce vylila ve své syrovosti manželovi, přišel syn a s přísnou tváří říká „ 70 dřepů, mami!“
Sklapla jsem podpatky a šla dřepovat. Kupodivu jsem zjistila, že čím déle dřepuji, namáhám se, funím a soptím – vztek pomalu ale jistě mizí. Po 30cátém dřepu jsem si na klienta už ani nevzdechla, protože jsem měla jiné starosti – kolena, stehna, ruce… au au. Děti během mého hlemýždího dřepáckého tempa měly potřebu udělat si pár dřepů a kliků do zásoby – prý jsem pomalá nebo co.
A tak… když mě to prostě „sere“, dneska se již dobrovolně hlásím, že si udělám dřepy. Je to účinné, rychlé, posilující morálku i fyzickou zdatnost… a taky, jdu konečně v něčem příkladem, že ?